O dobrovolnické cestě do Mexika

Irena Johanka Savková, jedna z účastnic letošní dobrovolnické cesty do Mexika, poskytla rozhovor Monice Vavruškové, studentce Slezské univerzity. S Johančiným svolením z něj citujeme:

Proč jste si vybrala zrovna pomoc v Mexiku?

No nevybrala. Honza byl požádán o urgentní pomoc při budování zázemí pro rodiny, které byly nuceny utéct ze svých domovů z důvodu bojů drogových kartelů o území. Hledal dobrovolníky, mě výzva zaujala, tak jsem se přihlásila. Cítila jsem, že chci pomoci, že chci jet. Celkem nás jelo 7 dobrovolníků, 3 ženy a 4 muži z různých částí ČR. Naším záměrem bylo podpořit konkrétní komunitu o pěti rodinách. Na základě komunikace s Mayrou – ženou z dané komunity – jsme věděli, že koupili společně pozemek v jiné bezpečné oblasti Chiapasu a nyní stavějí ekologické domy ze dřeva, hlíny a slámy, ať rodiny s dětmi mají kde bydlet, žít. Zakládají pole – sázejí kukuřici, fazole, čirok, zeleninu a ovocné stromy. Pořizují hospodářská zvířata. Vše od píky. Camino organizaci cesty pojalo jako cestu „turisticko-humanitární“. Byl to první výjezd tohoto charakteru a zjišťovali jsme sami na sobě, zda je to vůbec možné, propojit turistiku s humanitárním dobrovolnictvím a dárcovstvím. Podpořit komunitu ohroženou válkou drogových kartelů a zároveň najít časový prostor pro návštěvu mayských předkolumbovských památek. 

V čem pomoc spočívala? 

Naším úkolem byla pomoc při stavbě domu. Tzn. hlavní záměr byla pomoc fyzická, manuální. Nicméně naše pomoc byla většího rozsahu. To jsem si uvědomila až po návratu, až jsem si odpočinula. Dovezli jsme hmotné dary, např. náčiní a pomůcky do kuchyně, omalovánky, pastelky, dezinfekční prostředky, pracovní rukavice, sladkosti pro děti. Předali jsme finanční dar ve výši 6000 dolarů. Tím, že jsme osobně dojeli, sdíleli s nimi jejich starosti, životní příběhy, společně zpívali a jedli u jednoho stolu, byli jsme součástí jejich rodin, jsme jim poskytli psychickou oporu. Že nejsou sami, že i lidem z jiného kontinentu není jejich situace lhostejná. 

Jak probíhal Váš den?

Každý den samozřejmě neprobíhal úplně stejně, tudíž se zaměřím na dny výstavby: ráno v 6 budíček, v cca 7 hodin odjezd na místo výstavby, od 8 do 9 společná snídaně, naplánování prací, kdo co bude dělat, cca do 14 hodin jsme pracovali na domě, pak společný oběd, následovala práce cca 1-2 hodiny. Večer prohlídka městečka nebo historicky zajímavého místa, které je časově dostupné, a kolem 21-22 hodiny jsme se vraceli na místo ubytování.

Váš nejlepší zážitek? Na co nezapomenete? 

Pro mě nejsilnější zážitek bylo samotné společné stavění domu. Nikdy jsem dům nestavěla, natož z hlíny a kukuřičných rostlin. Práce nám šla od ruky, jako bychom byli profíci, jako jedna stavební parta, společně Češi s rodiči a dětmi, pro které jsme dům stavěli. Španělštinu neovládám, ale vůbec to nebylo na překážku. Já mluvila česky, oni španělsky a rozuměli jsme si, co kdo má udělat. Velmi dobrý pocit z výsledku. 

Plánujete další dobrovolnickou aktivitu?

Nepředpokládám, že bych ještě letos vyjížděla za hranice, i když člověk nikdy neví. Často myslím a vzpomínám na děti s postižením z domova na Ukrajině. Naposledy jsem tam byla vypomáhat jako dobrovolník v listopadu 2019. Určitě se do zařízení vypravím, až se situace na Ukrajině zklidní, ale to se nedá naplánovat. 

Co ale plánuji, je podporovat mexickou komunitu i na dálku z Česka. Chci sdílet své zkušenosti v rámci přednášek, besed, zpracovat materiál, fotografie a videa z této cesty do Mexika. Dobrovolný příspěvek účastníků pak poputuje na podporu rodin v Chiapasu.

Kam mohou zájemci přispět?

Libovolnou částku mohou zájemci zaslat na bankovní účet neziskové organizace Camino. Každý z nás se může dostat do tíživé situace, kdy potřebuje pomoc druhých a budeme rádi za jakoukoliv pomoc a podporu.